JSME VE STŘEDU #4
Tentokrát s Mário Droscem
Pro Máriovo zamyšlení nad silou “AND” jsme nemohli vybrat lepší čas než je ten adventní, čas zamyšlení i setkávání, čas propojování, hledání toho, co máme společného. Přejeme inspirativní čtení.
Vždy jsem byl a stále jsem racionální člověk, “praktikující ateista,” věřím v logiku a vědecké důkazy. Zároveň jsem si před pár lety uvědomil, že mi v životě něco chybí. Jakoby mi někde unikala energie a potřeboval jsem něco hlubšího. Začal jsem objevovat nové cesty.
Záhy jsem zjistil, že se rozhodně necítím dobře s různými náboženskými rituály a dogmaty. A nejvíc mě zaráželo rozdělování názorů na správné a nesprávné, víry na pravou a falešnou, ukazování na rozdíly mezi my a oni.
Intuitivně jsem odmítal koncept “OR.” Přirozeně jsem hledal soulad a propojení. A jako vedlejší produkt jsem objevil sílu “AND.”
Hledání průsečíků, paralel a propojení mi přináší radost. Vidím je sám u sebe, ve zdrojích, ze kterých čerpám. Vnímám sílu “AND” jako velmi užitečnou při přemýšlení o vztazích mezi lidmi, i pro společnost jako takovou. Zejména v době, kdy nás vnější trendy spíše posouvají ke zdůrazňování rozdílů.
Rád integruju to, co znám z moderní vědy s učením se od moudrých. Vážím si Alana de Bottona a jeho propojování dnešního života s antickou stoickou filosofií. Rád hledám cesty, jak můžeme v dnešním světě aplikovat ještě starší východní filozofii Vedanty (A. Parthasaraty). Pro sebe jsem si vytvořil několik propojení zdánlivých protikladů.
Věřím, že můžeme:
Být energičtí a moudří.
V mládí jsme plní energie a stavíme na výkonu. Motivují nás mnohé vnější podněty – peníze, sláva, postavení, extrémní zážitky. Jak moudříme, začínáme chápat, že tyto věci mají svou roli, ale zároveň omezenou důležitost. Není však cílem se jich násilně zbavovat. Stále tvoří pevný základ, na kterém stavíme. Jen už pro ně nežijeme. Život obohacujeme o smysl, službu, krásu, hledání pravdy. Ty motivují lépe a dlouhodobě, ale nepopírají ty první. Nevzdáváme se tedy života plného energie a zážitků. Naopak. Žijeme zdravě, spokojeně a plní energie déle. Pracujeme se svou energií vědoměji, nesloužíme my jí, ale ona nám.
Být vědečtí a duchovní.
Zjednodušená věda a zjednodušená víra jsou často v konfliktu. Moudrá věda a víra se naopak skvěle doplňují. Věda skvěle popisuje a pomáhá porozumět našemu fyzickému světu. Víra nebo šířeji spirituální, jemně intelektuální přístup zase pomáhá přiblížit se podstatě světa nehmotného.Pokud tedy nemíchám tyto dvě metody a používám je v tom správném kontextu, mohu být perfektně vědecký a zároveň perfektně duchovní.
Být moderní a starověcí.
Spousta moudrosti je na světě již tisíce let. Různým jazykem, různými slovy se opakují tytéž myšlenky. Každý si může najít svůj zdroj. Někdo vychází z moudrosti stoiků, jiný staví na principech moderního koučování. Otázka, kdo (všechno) jsem Já, provází lidstvo stoletími a objevuje se snad ve všech filosofiích posledních tří tisíciletí. Moderní věda proniká hluboko do tohoto poznání. Dnes často opakovaný pojem Všímavost nás vrací k hluboké introspekci. Ta se propojuje s principy Véd. Rozpor často vzniká “jen” ve slovech poplatných době a kontextu. Starověcí filozofové sdělovali své teze svým jazykem a ten je pro nás těžko pochopitelný. Stejně tak by byl jazyk našich social médií těžko pochopitelný pro ně.
Když si to však “přeložíme,” najednou vše dává smysl, alespoň mne. Najednou zjistíme, že Aristoteles i védy jsou moderní. Vývoj neprobíhá ani po přímce, ani v kruhu. Probíhá ve stoupající spirále. Proto je pro mě starověká filosofie moderní.
Být silní a odpouštějící/milující.
Tohle zajímavě vysvětluje A. Parthasarathy. Díky němu jsem pochopil, že konflikt není mezi sílou a láskou, ale mezi aktivitou a pasivitou. Můžu být milující a zároveň silný, pevný. Láska neznamená pasivitu. Neprojevuje se tím, že se necháme omezit druhými, že pasivně přijímáme cokoliv, co druzí do našeho života vnáší. Láska je o tom, že umíme převzít zodpovědnost a udělat akci, když je to potřeba. Nebo vlídně, ale pevně držet své hranice. A zároveň druhého, ať už udělal cokoliv, respektovat a odpouštět mu. (Taky jste si vzpomněli na “tough love”?)
V čase adventu vnímám tato propojení na každém kroku. Je čas odpouštět i čas aktivně vést rozhovor tam, kde jsme to ještě neudělali a tak nějak vnitřně víme, že bychom měli. Je čas s energií tvořit radost (chcete-li dárky) a zároveň čerpat energii z klidu a adventních zamyšlení. Je čas využít zjednodušení a výdobytků dnešní moderní doby i čas vrátit se ke zvykům našich předků.
Za MMM přejeme, aby váš advent byl plný propojování, pohody a radosti.
Mário Drosc
CEO, konzultant, mentor, sportovec, nadšený propojovatel poznatků moderní vědy a staré moudrosti
Comments