JSME VE STŘEDU #29
Dnes krátké inspirativní zamyšlení s Danem Frolcem:
Začíná to jako cestovní deník. Ale nakonec, ta hlavní myšlenka je o něčem jiném…
Naše dcera, manželka, obytný vůz (alias Betty Sue) a já jsme se vydali na tříměsíční cestu po Evropě. Od ledna do března. Ujeli jsme 10 500 km. 15 zemí. Čtyři cesty trajektem. Bylo to úžasné. Jak ale může někdo (kdo není v důchodu) v dnešní době podniknout takovou cestu? Můžu vám říct, že to není snadné, ale rozhodně je to možné!
Začněme od začátku.
S nápadem přišla naše dcera, která řekla: "Narodila jsem se v Evropě, ale nikdy jsem v ní nežila." Skutečně se narodila v Praze, ale když jí bylo 9 měsíců, přestěhovala se naše rodina do Dubaje a později, když jí bylo 8 let, jsme se přestěhovali na Bali. Samozřejmě, že několik evropských zemí navštívila mnohokrát na krátkých prázdninových výletech, ale podle jejích slov "by bylo úžasné vidět země, lidi, kulturu, jídlo a opravdu poznat, jaké to je žít tady".
Okamžitě jsem se nadchnul a rozhodl se, že to uděláme. Bylo však třeba překonat několik výzev. Za prvé: škola. Za druhé: moje práce. Za třetí: naši psi. Za čtvrté: peníze.
Dcera svůj nápad sama představila ve škole a učitelé to ocenili. Začali doporučovat místa k návštěvě a ptát se, zda by mohli jet s námi. Dohodli jsme individuální studijní plán. Nastavili projekt, na kterém bude cestou pracovat. Hotovo.
Moje práce vypadala také jednoduše. Pracují převážně online - všem svým klientům jsem o plánu řekl, zavázal se k práci cestou a více či méně jednoduše mi to prošlo. Jak se cestou ukázalo, nebylo to tak snadné.
Psi... (milovníci psů už tuší)… to už vypadalo jako mnohem větší logická a logistická hádanka. Nakonec se moje žena rozhodla, že se k nám připojí jen na měsíc a půl a bude tak moct část doby zůstat s nimi. A na zbývající čas se nám podařilo najít milou učitelku jógy, která souhlasila s "hlídáním psů" výměnou za pobyt v našem domě.
Peníze: Naštěstí jsme v rodině sladění v tom, že máme sklon utrácet za cestování a zážitky (a hodně šetřit na drahých hodinkách a kabelkách). Zjistil jsem možnosti, sestavil rozpočet a oznámil zbytku naší cestovatelské skupiny: "Pojedeme obytňákem!" Obě ženy samozřejmě tvrdily, že kempování je jen "moje parketa", nicméně já přišel se spoustou argumentů, proč je to nejlepší varianta, přičemž peníze byly jedním z nich. Jak jsem zjistili, v zimních měsících se dá obytný vůz pronajmout za zlomek obvyklé ceny. Pravděpodobně proto, že mnoho lidí neumí kempovat na sněhu. Včetně nás….
(Zbytek napínavého příběhu s hromadou další inspirace i s krásným závěrem, si můžete přečíst na Danově blogu v angličtině.)
A jak to vidíte vy? Je to šílené, nebo úžasné? Nebo obojí?
V programu Báječný Midlife se plnění snů také věnujeme. Protože kdy jindy si sny plnit, než právě teď? Možná sny máte (gratulujeme - ne, opravdu je nemají všichni!), ale říkáte si “Já bych tak chtěl/a…., ale nejde to, protože …”
Ale rezignace není nutná, třeba by pomohlo si odpovědět na pár otázek:
Jak by to přece jen mohlo jít?
Kdo je ten, kdo mi v tom opravdu brání?
Jak bych mohl/a trochu upravit svůj sen, aby radost zůstala, a řešení bylo reálnější?
U koho mohu najít inspiraci, jak to zařídit?
A pokud to opravdu zatím nejde, kdy to půjde? A jaký jiný malý sen si mohu splnit mezitím?
Přejeme krásné a splněné sny! :-)
Věříme, že na midlife i léta po něm se můžeme těšit. Sami jsme na cestě. Hledáme, chybujeme a učíme se každý den. Přinášíme inspiraci, zajímavé zdroje i otázky, které provokují. Spojujeme zajímavé lidi, vytváříme prostor pro sdílení i hlubší zamyšlení. Pokud vás napadá kdokoliv, pro koho by tato inspirace mohla mít hodnotu, přepošlete mu link na tuto zprávu.
Chcete dostávat tipy “Jsme ve středu” pravidelně do e-mailu? Dejte nám vědět, zařídíme to.