JSME VE STŘEDU #31
Být v midlife (chcete-li ve středním věku) je jako stát na křižovatce života. Za sebou máme spoustu ujetých kilometrů a před sebou ještě hodně dobrodružství. Často bilancujeme, díváme se zpět a přemýšlíme, kam dál. Někdy jsme překvapeni, kolik jsme toho už zažili. A někdy ještě více, když si uvědomíme, že jsme opravdu “teprve” v polovině. Jak s těmi roky naložíme? Jak se postaráme o svou energii? A co vlastně chceme dělat?
Je to také moment, kdy začínáme více přemýšlet nad svými sny. Na scénu přichází tzv. "bucket list" – seznam věcí, které chceme ještě zažít. Mimochodem, víte, jak spojení bucket list vzniklo? České "až si pro nás přijde" se do angličtiny překládá spojením "kick the bucket" - "kopnout do kbelíku"...
Bucket list je směsice věcí, které bychom rádi udělali, míst, která bychom chtěli navštívit, dobrodružství, která bychom chtěli zažít. Je to křehký mix dětských přání a dospělých tužeb, které se v hlavě občas objeví a, pokud si je nezaznamenáme, zase snadno zapadnou mezi každodenními povinnostmi.
Každý bucket list je jiný. Žádný sen není správný ani špatný, velký ani malý. Někdo sní o dalekých cestách, někdo o noci pod stanem s kamarády. Někdo chce obejít Česko, jiný zdolat Mont Blanc. Někdo chce zažít velká dobrodružství, jiný si chce užít klidný moment na břehu řeky. Znovu vidět kamaráda ze střední. Zvládnout 10 shybů. Vidět východ slunce nad mořem. Ochutnat platainy přímo ze stromu. Objednat si v italské restauraci italsky. Vytočit si hrnek na hrnčířském kruhu. Zažít krásný čas ve dvou s každým ze svých dětí. Naučit se jezdit na koni. Jednou týdně udělat něco prospěšného pro svět. Potápět se s mantami. Najít čtyřlístek...
Jedna z nejsilnějších zásad Stoiků je "memento mori" – pamatuj na smrt. Připomínka, že náš čas tady je omezený a že bychom ho měli využít naplno. Dělat věci, které nám přinášejí radost a smysl. Žít autenticky a nebát se vykročit za hranice své komfortní zóny. Najít si čas pro sebe a své touhy. Není to o strachu ze smrti, ale o uvědomění si, že každý den je dar.
Jen pozor na zdánlivě jemné nuance otázky, kterou si položíte.
Bucket list je o radosti. O tom, co mi dodá energii, na co se těším, co opravdu chci. A může být nekonečný. Vybírám si z něj podle nálady i podle toho, co mi mé podmínky aktuálně dovolují. Nebrzdím se, když do něj zapisuju nové věci. A v klidu kdykoliv škrtnu, co už pro mě nemá tu správnou přitažlivost.
Není to další task list, seznam úkolů, které teď musím namáhavě splnit. A ten, kdo rozhoduje, co do něj zařadit, jsem jen já sám. Při sepisování se nenechme svést z cesty otázkami, které nám naše mysl někdy podsouvá: Co je třeba stihnout… Co bych ještě měl/a zvládnout… Co v životě musím, abych … Při plnění snů nemusím nic. Důležité je, to, co opravdu chci.
Tak se do toho pusťte. Udělejte si svůj vlastní bucket list. Ať už je to cesta kolem světa, napsání knihy, nebo prostě více času stráveného s lidmi, které máte rádi. Druhá polovina života může být nádhernou etapou vašeho života.
A pokud bude příhodná chvíle, zeptejte se na sny také lidí okolo sebe:
Jaký sen si už v životě splnili? Jak to dokázali? A na jaký se těší v budoucnu? Sní o velkých věcech nebo o malých drobnostech? A o čem snili v dětství nebo třeba, když jim bylo dvacet? Mají sny sepsané? A proč u některých snů čekají na "lepší" podmínky?
Další inspirace pro letní přemýšlení nad našimi sny:
film: Bucket list (Než si pro nás přijde)
Jak se dá plnit sen (3 min čtení) Jednoduchý příklad, jak se dá splnit jeden sen i v době, která nemusí být všemu nakloněna
Jak žít svůj sen každý den (2 min) Ideální život i plnění snů je také o plánování a selském rozumu.
