Druhé podání aneb Kdy začíná skutečný život?
- Modern Midlife Mentors
- 5. 8.
- Minut čtení: 5

JSME VE STŘEDU #48
Letní zamyšlení s Davidem Vrbou
(celý článek vyšel v prvním čísle českého vydání MIT Sloan Management Review, 11.6.2025)
Jeden z největších psychologů všech dob, Carl Gustav Jung, kdysi řekl: „Skutečný život začíná až po čtyřicítce. Do té doby děláme jen průzkum.“ V jeho době se lidé dožívali nižšího věku, a proto v kontextu středního věku, který velmi dobře zpracoval (a dosti turbulentně prožil), mluví o čtyřicítce. Dnes jej spíše spojujeme s padesátkou.
Co se v té době děje? Na co se do čtyřiceti, resp. padesáti připravujeme? Co tím Jung myslel? Jak je to spojeno s učením a osobním rozvojem? Možná je odpověď částečně ukrytá v jeho další citaci, kde říká, že odpoledne našeho života nemůžeme žít stejně jako jeho dopoledne. Dodává, že co bylo dopoledne pravda, je odpoledne často lež.
Věci, které nám dávaly smysl roky a desetiletí, najednou smysl ztrácejí. To, co nás bavilo a motivovalo (doma, v práci …), nás bavit přestává. Co to je? To je právě střední věk, midlife, kdy něco končí a něco nového vzniká. Období, na které nás nikdo nepřipravil.
Toto mezidobí mezi starým a novým může být bolavé. Pokud jím procházíte nevědomě, na autopilota, možná nic nového a hezkého nevznikne. Midlife je nejdůležitější křižovatka života a týká se našeho fyzična a zdraví, naší psyché, kariéry, vztahů a v neposlední řadě právě hledání samotného smyslu našeho bytí.
Podle Roberta Kegana, který se zabýval vývojovou teorií dospělých, jen minimum lidí projde tímto obdobím progresivně (vs. regresivně) a posune se vývojově na vyšší úroveň vědomí. Ta je vždy spojena se schopností přesunout věci z podvědomí do vědomí. V tomto kontextu mluvíme o tzv. vertikálním učení a růstu.
První polovina života je (především, ale nejen, u mužů) o externí motivaci, o výkonu, o výsledku. Týká se to práce, sportu, ale třeba i sexu. Vytváříme si své strukturované ego. Jde nám hodně o to, jak nás vidí okolí. Mám dům, auto, jsem manažer, jezdím na super dovolenou. Mám ženu, děti. Zvenku všechno špígl nígl.
Představte si první polovinu života jako vytváření krásné keramické vázy. Druhá polovina života je o tom, čím ji naplníme. Co udělat proto, aby byl náš život v samotném výsledku naplněný? Richard Rohr, který na Jungovu práci navazuje, mluví o potřebě posunout se od zaměření na své ego a externo k zaměření se dovnitř.
S tím vším souvisí učení a osobní růst. V první části života se učíme to, co nám pomáhá vystavět naše ego (horizontální růst), abychom byli lepší ve sportu, ve škole, v práci. Učíme se do šířky. V midlife se fokus postupně přesunuje k sobě, psychologii, spiritualitě, kreativitě, umění, vztahům, k tělu.
Je to krásná, odvážná, ale ne vždy snadná a přímočará cesta. Rozvíjíme se jak na vertikální ose, tak do hloubky. Někdy se tomu taky říká healing (uzdravování), shadow work (práce se svými stíny) a také awakening (probouzení, rozvoj vzhůru).
Celé to má však háček. Neděje se to moudrým směrem jen tak samo. A navíc tomu my sami a naše okolí často nedvědomky bráníme.
Předpokladem je růstové nastavení mysli, ochota poznávat a měnit se, připravenost projevovat zranitelnost. Bez nich člověk zůstává (někdy až do konce) zaseknutý, zatrpklý.
U někoho je to cesta postupná, u jiného proměnu nastartuje konkrétní moment – často takový, který si přirozeně od života nepřejeme. Událost blízká smrti. Vyhazov z domu. Vyhazov z práce. Nebo vše najednou.
Chip Conley, zakladatel Modern Elder Academy a bývalý lídr Airbnb, mluví o velké potřebě navyšování TQ, transformačního kvocientu – naší schopnosti se vědomě měnit a transformovat. Je to kompetence, která si žádá o anatomii vnitřní změny něco vědět. A to nás ve škole ani v práci moc neučí.
Padesátníci a padesátnice se v současném světě musí snažit zůstat celkově relevantní. Nemůžeme si dovolit to, co dělali indičtí muži po dosažení 48 let – tedy odejít v roli tzv. hledače (smyslu) na 12 let od rodiny, od práce. Nemůžeme s horizontálním učením jen tak ze dne na den přestat.
Musíme se dále učit, vědět o nových technologiích, rozumět tomu, co se děje v našem oboru, jaké jsou trendy. Pokud vedeme lidi, musíme dále pracovat na svém stylu vedení a lepším chápání multigenerační spolupráce. Je pravděpodobné, že budeme ještě 20 let pracovat. A pokud jsme moudří, uvědomujeme si, že chceme pracovat a žít jinak než doposud. Tady je právě prostor pro vertikální dimenzi osobního rozvoje.
Měli bychom vědět, že je třeba vsadit především na tzv. konceptuální inteligenci, která je postavena na zkušenostech a schopnosti asociovat. Ta by mimochodem měla napomoci stát se lepším šéfem – empatičtějším, spíše koučem a mentorem, který postupně rozpustil své ego a nemusí mít na vše odpověď. Už nemusí být nejchytřejší, nejbystřejší a nejvýkonnější v místnosti. Navíc však přináší moudrost a další kvality.
Nemá cenu se snažit být stejně rychlý a výkonný jako mladí manažeři s tzv. fluidní inteligencí. Tohle je často past těch zaseklých, kteří místo kvalitativní změny stále usilují o to být ještě rychlejší, stále soutěží, nechtějí se svého ega zuby nehty pustit. Takových jsou bohužel plné boardy. Skvěle o tom píše Arthur Brooks ve své knize s výstižným názvem From Strength to Strength.
Sečteno a podtrženo: Vedle potřeby zůstat relevantní ve svém oboru přichází kolem padesátky učení se o sobě, poznávání své psyché i svých stínů. Je třeba také lépe porozumět a naslouchat svému tělu, řeči intuice a emocí. To je pro mnohé disciplína nová sama o sobě.
Často víme o svém autě nebo fotovoltaice na střeše více než o vlastním těle. Pokud je vám padesát, máte poslední možnost se sebou něco udělat. Jen tak si užijete druhou polovinu života. Lékař Peter Attia, který je pro nás v MMM velkou inspirací, trefně shrnuje: „Pokud chceme být fit v poslední dekádě svého života, musíme pro to začít něco dělat už teď.“
Vedle zdraví existují tři další klíčové položky, ve kterých se to může ve druhé polovině života pokazit: Dojdou vám peníze. Nefungují vztahy. Chybí smysl života. Střední věk (a začal bych už dříve) je tedy kritickým obdobím, kdy musíme velmi vědomě tato rizika mitigovat. Vyžaduje to čas, cílenou pozornost, odpovídající znalosti a ideálně také komunitu – okolí a lidi, kteří vás na vaší cestě podporují.
A to je další specifikum učení a rozvoje ve druhé polovině života. Je mnohem efektivnější, děje-li se ve skupině nebo komunitě. Pokud se obklopíme lidmi, kteří nás na cestě podporují a jdou ji s námi, naše cesta je mnohem snazší, než když se na ni vydáme a okolí nás neustále vrací zpět. A ne vždy musí jít o razantní změnu na všech frontách. Často je to o přidání několika nových lidí do svého života. A a také o vědomém rozhodnutí s některými lidmi se stýkat více a s jinými méně.
Jsem velkým propagátorem mastermindových skupin a retreatů. Pomáhají mi hledat i udržet směr. Získat nadhled v nových složitých situacích. Myslím, že jeden takový mi svého času zachránil vztah. Také mě inspiroval, abych založil firmu, která se tímto tématem zabývá.
Když dopisuji tyto řádky, dívám se na jednoduchou kaligrafii, která vznikla v květnu během mého pobytu u zenového mnicha Yodo Koto. V trochu kostrbatém překladu zní: Cvič a praktikuj, dokud neumřeš. Slovo cvič zde skrývá širší význam. Nejde jen o fyzické cvičení, ale i o schopnost se posouvat ve svém vlastním mistrovství.
Moc přeju, ať se to daří i vám na vaší cestě. Ať už si pod své osobní mistrovství dosadíte cokoliv.
Tipy na zdroje a knihy u autorů zmíněných v textu
Carl Gustav Jung: jednoduché shrnující video
Robert Kegan: The Evolving Self: Problem and Process in Human Development
Richard Rohr: Pád vzhuru, Stát se moudrým mužem
Chip Conley: Wisdom at work
Arthur C. Brooks: From Strength to Strength
Peter Attia: Přežít
Chcete dostávat tipy “Jsme ve středu” pravidelně do e-mailu?
Dejte nám vědět, zařídíme to!
KLIK
|
A pokud vás napadá kdokoliv, pro koho by “Jsme ve středu” mohlo být zajímavé,
přepošlete mu link nebo sdílejte na sítích :)
Předem moc děkujeme za šíření myšlenek o moudrém midliferství!
