Máte odvahu opravdu zpomalit?

JSME VE STŘEDU #55

Svižné a přitom hluboké zamyšlení, dnes s Davidem Vrbou

„Retreat? To je ta dovolená s jógou a quinoa salátem?“ Možná to znáte. V posledních letech se s nabídkou retreatů roztrhl pytel – jenže ty nové už nejsou jen o cvičení a detoxu. Jsou o něčem mnohem podstatnějším. O vnitřní práci, zpomalení a odvaze. Proč o tom mluvit právě teď? Protože, jak říkával Tomáš Baťa, největší odvaha je změnit sám sebe. A v dnešní době je tahle věta aktuálnější než kdy dřív.

„Tak dlouho jsem budoval, kdo jsem... a teď se mám měnit?“ Tuhle větu slýchávám často. A rozumím jí. Měníme se těžko, zvlášť když máme pocit, že „už bychom měli mít jasno“. Jenže život, stejně jako my, se vyvíjí dál.

Poprvé jsem tuhle pravdu opravdu pochopil před deseti lety, když jsem potkal Chipa Conleyho – podnikatele, který v 52 letech prodal své hotely a stal se mentorem mladých zakladatelů Airbnb. Založil pak Modern Elder Academy – školu moudrosti pro midlifery. Jeho vize? Střední věk není konec, ale nejdelší a nejzajímavější etapa života.

Když jsem ho tehdy slyšel mluvit o „midlife wisdom“ a „inner work“, chápal jsem to hlavou. Ale ne srdcem. To přišlo až později – s covidem, dospívajícími dětmi, odchodem z korporátu a všemi těmi malými (i velkými) otřesy, které mě donutily zpomalit.

Z módu doing do módu being

Na retreatu v Chipově akademii jsem pochopil jednoduchou, ale převratnou věc:Abych mohl načrtnout další kapitolu svého života, musím nejdřív přestat pořád psát.Zastavit se. Dovolit si nebýt produktivní. Nebýt „efektivní“. Prostě být.

Psycholožka Megan Reitz tomu říká spacious mode – stav, kdy se naše mysl rozšíří, protože už netlačíme, jen nasloucháme. Taoisté by řekli: návrat k rovnováze Jin a Jang. Když dělání (doing) pohltí bytí (being), onemocníme – my i naše firmy.

A ty dnes nemocné jsou. Lidé jsou nejvystresovanější, nejvíce závislí a nejméně naplnění v moderní historii. Řešením není „dělat víc“, ale více být.

Nový leadership - k odvaze, zranitelnosti a k moudrosti

Když jsem začal organizovat vlastní retreaty, chtěl jsem zjistit, jak vypadá leadership, který není založený jen na výkonu, ale i na vědomí, rovnováze a lidskosti. Říkáme tomu integrální leadership. Není to o slabosti. Je to o síle, která pramení z pochopení.

Na posledním retreatu s názvem The Courage to Reinvent Yourself jsme se s čtrnácti top lídry ponořili do otázek, na které v běžném provozu prostě nezbývá čas: 

Kdo vlastně jsem, když odložím svou roli, vizitku a status? 

Co mi bere energii? Co mi ji dává? 

Kdy opravdu žiju?

Jedna z účastnic – CEO mezinárodní firmy – sdílela, že jí bylo roky říkáno, že musí být tvrdší, „méně ženská“. Jenže právě to, co v ní bylo nejautentičtější – empatie, intuice, emoce – je dnes pro svět i leadership to nejpotřebnější.

A tohle je ten moment, kdy přichází zranitelnost, odvaha a moudrost.

Od strachu k radosti

Jeden z účastníků mi po cvičení řekl:  „Davide, přejmenuj to. Ne Courage to Reinvent Yourself, ale Joy to Reinvent Yourself.  A měl pravdu. Protože když se opravdu pustíme do změny, zjistíme, že to není boj, ale radost. Návrat k sobě.

Změna není útěk od minulosti. Je to krok k vlastní celistvosti. A to je, věřím, nejvyšší forma leadershipu, kterou můžeme žít – v práci, ve vztazích, v životě.

A jak to máte vy?

• Kdy jste naposledy opravdu zastavili – ne jen zpomalili?

• Umíte být v módu being, nebo jedete na autopilota?

• Co by se ve vašem životě změnilo, kdybyste dovolili více Jin energie – empatie, intuice, klidu?

• A co kdybyste na chvíli přestali „dělat“ a začali prostě „být“?

Kdy jste se naposledy odvážili změnit?  A co kdybyste s tím začali právě teď?

(kompletní verze zamyšlení v časopise MIT Sloan Management Review, photo by Alexander Milano)

---

Chcete dostávat tipy “Jsme ve středu” pravidelně do e-mailu? Dejte nám vědět, zařídíme to! KLIK

A pokud vás napadá kdokoliv, pro koho by “Jsme ve středu” mohlo být zajímavé,

přepošlete mu link nebo sdílejte na sítích :)

Předem moc děkujeme za šíření myšlenek o moudrém midliferství!