Kdy se chystáte do důchodu?
- May 13
- 2 min read
JSME VE STŘEDU #59
Krátké zastavení Davida Vrby - LiveWell, MidlifeWell
Kdy má vlastně člověk “hotovo”? Tento rok mi bude 56. Věk, kdy můj tatínek již jednoznačně odečítal čas do důchodu. Já jsem stále na cestě. Jsem stále “work in progress.” Mění se můj směr, rychlost, způsob, jak přemýšlím, pracuju i žiju.
Co pro vás vlastně znamená “odchod do důchodu”?
Dříve byl důchod většinově vnímán jako odměna za “přežití” práce. Čas, kdy konečně můžu přestat pracovat. A zároveň čas, kdy mám právo na pravidelnou finanční dávku jako ocenění za to, co jsem odpracoval. To vše dává velký smysl, když je práce převážně fyzická.
Dnes se stále častěji tyto dva momenty od sebe oddělují. V tabulkách můžeme najít, kdy máme nárok na důchod ve smyslu finanční dávky. Můžeme s tím počítat jako s jedním z (více či méně jistých) milníků v našem finančním plánování.
To, kdy s prací skončíme je však jiná otázka. To, co děláme, jak intenzivně a v jaké roli, se dnes často mění v průběhu života několikrát. S důchodovým datem z tabulek tyto změny nemusí přímo souviset.
Podle nedávné studie každý pátý člověk předpokládá, že do důchodu (ve významu “přestanu úplně pracovat”) neodejde nikdy. Ne proto, že nemůže, ale proto, že nechce. Netěší se na moment, kdy “konečně mohou přestat.” Hledají cesty, jak být relevantní. Posouvají se do role tvůrců, mentorů. Vybírají si projekty, které jim dávají smysl. Mění intenzitu, snižují si úvazek. Hledají jiné formy zaměstnání a spolupráce. Penze jako finanční dávka jim dává jistotu a tím i svobodu.
Nemusí pracovat. Ale mohou. A chtějí.
Pravdou je, že jsem nikdy nepřemýšlel o odchodu do důchodu tradičně. Nechci jen vydržet do 65 a potom si tzv. užívat života. Ale jak to bude u mě konkrétně vypadat, teď upřímně nevím.
Opouštím jednu dlouhou kapitolu, abych udělal místo pro to, co si ještě přesně neumím představit. Uvnitř postupně pouštím roli toho, kdo vede, zakládá, táhne a dosahuje (chcete-li šéfa, CEO, zakladatele). Mnohem blíže je mi role učitele, mentora a inspirátora.
Období mezi 50 a 60 rokem pociťuji jako jedno velké přehodnocování smyslu. Balancování mezi děláním a bytím. Vědomí, že je stále potřeba se finančně zabezpečit. Zároveň přijetí představy, že více usilování není lépe. Je to období hledání i velkých otázek.
A také pozorování i narážení na limitující přesvědčení v naší kultuře, která stále, často navzdory faktům, především uctívá usilovnou produktivitu. A mládí vnímá jako podmínku dodání dobrého výsledku.
Populace stárne a proto věřím, že na to postupně přijdeme. Třeba právě starší (a snad moudřejší) ve spolupráci s těmi mladšími pomohou současný svět ozdravit. Vidím impulzy tuto hypotézu podporující, ale i vyvracející.
Jak to vnímáte vy?
Chcete dostávat tipy “Jsme ve středu” pravidelně do e-mailu?
Dejte nám vědět, zařídíme to!
KLIK
|
A pokud vás napadá kdokoliv, pro koho by “Jsme ve středu” mohlo být zajímavé,
přepošlete mu link nebo sdílejte na sítích :)
Předem moc děkujeme za šíření myšlenek o moudrém midliferství!
