JSME VE STŘEDU #21
Nezdá se vám taky, že čas běží rychleji? Řešit jednu věc znamená odložit jinou. A pak přijde další, ještě naléhavější. Práce, rodina, všechny ty společenské a profesní závazky… Prostě je všeho nějak moc. A někdy je tak nějak příliš i věcí, které nám dříve dělaly radost a dodávaly energii. Koníčků, pravidelných akcí s přáteli z vysoké, věcí, které jsme nashromáždili. A možná i lidí se kterými se vídáme.
Náš život je o přidávání a hromadění. Vzdělání, dovedností, partnera/partnerů, dětí, úspěchů v práci, aut, nemovitostí i movitostí, zážitků, kontaktů, projektů... Svět přináší stále nové informace, návrhy, a důrazná doporučení, co ještě umět, zažít, pořídit si.
Přidáváme a přidáváme… ale najednou přijde chvíle, kdy je naše absorpční kapacita naplněná. Ba přeplněná.
Jak z toho ven? Do čeho dávat energii a do čeho ne? Něco bude třeba uzavřít, něčeho se zbavit. Jak moudře uzavírat? Kdy to chce rovnou skočit, a kdy delší přípravu? Potřebujeme posílit trpělivost nebo odvahu? Jak jdou dohromady konce a začátky?
Pokud si kladete tyhle otázky, asi jste v situaci, kdy potřebujete nějakou změnu. Nebo jí právě procházíte. Odpovědi většinou nepřijdou samy od sebe. Někdo potřebuje sabbatical, někomu stačí rozhovory s kamarády, jinému terapie ...
Ale možná chcete začít už dnes. Pokud máte 10 minut a chuť, dejte si třeba k dnešní ranní kávě zamyšlení nad těmito otázkami:
Co mi v životě jde snáz? Začínání nebo uzavírání?
Jsem člověk, který raději vše plánuje a pečlivě připravuje? Nebo je můj život spíše soustava skoků do neznáma, se kterými si vlastně vždycky docela dobře poradím?
A co ode mne vlastně potřebuje moje aktuální situace? Potřebuju právě teď něco nového nastartovat, vnášet do života nové věci? Nebo spíše uzavírat a vytvořit si prostor?
Pomůže mi více přípravy a trpělivosti? Nebo je už čas na odvážný skok? A jsou to pro mě vlastně protipóly? Co takhle odvážně uzavírat posílen energií z těšení se na smysluplné nové věci, které si chci do života vnést? Nebo se vědomě připravit na zvládnutí nejhoršího scénáře a pak prostě odvážně skočit?
Abych to zvládl/a, co se potřebuju naučit?
Kdo mi s tím může pomoci?
Co bude můj první (klidně maličký) krok?
PS: Za otázkou, co uzavřít a co začít, se často skrývá víc, než se na první pohled zdá.
Znám opravdu sám sebe? Vím, co mi energii dává a co bere? Vím kam jdu? A co už teď mám, na čem můžu stavět? Mám okolo sebe lidi, kteří mě na cestě podpoří? Se kterými mohu o podobných tématech mluvit?
Odpovědi většinou nepřijdou samy od sebe, pokud si tyto otázky vědomě nepoložíme. A v době, kde “je toho tak nějak moc” bývá nejtěžší najít si na ně čas.
Někdy je potřeba chvíli počkat. Někdy udělat odvážný skok a velký čas si vytvořit. A někomu naopak pomáhají kratší pravidelná zastavení, mikročasy pro sebe. Sám se sebou, s koučem nebo třeba se skupinou lidí, kteří řeší podobná témata. Cest je mnoho. A pokud byste na tu svou rádi vyrazili s námi, inspirujte se tady na blogu, ve videích nebo třeba nastartujte nový rok jinak s programem Báječný Midlife Premium - sérií krátkých zastavení rozložených v čase 15 týdnů.
